V obytném prostoru je daný koncept nejmarkantnější. Na světlem koberci s vysokým vlasem jsou jako ve výstavní síni umístěny jednotlivé kusy nábytku. Jasná a jednoduchá křesílka, lavice kontrastující v rámci sebe sama, stolky nedefinovatelného materiálu a neuchopitelného tvaru.

Kuchyně jakožto ryze funkční prostor je maximálně jednoduchá – čisté tvary a povrchy, minimum detailů. Takřka ideální objemy. Bílá barva, kov a dřevo se dobře doplňují. Snaha o vytvoření symbolického ideálu?

Do jídelny je vložen nečekaný objekt. Lesknoucí se kvádr má povrch s tvaroslovím vlnitého plechu a leskem šperku. Netradiční kombinace. Uprostřed místnosti stojí kulatý stůl s efektní deskou. Bílé židle jsou takřka neviditelné.

Pracovna je místností, které dominuje jediný kus, neobvykle prostorný stůl. Běžný bílý povrch doplňují blyštivé hrany. Každá strana je vyhrazena jednomu „pracovníkovi“. Nad vším visí majestátní lustr.

Ložnice je doplněna o překvapivé, tmavší tóny. Postel stojí před stěnou, na niž díky „triku“ tvůrců levitují knihy. Za ní se skrývá prostor šatny. Lněné závěsy na oknech jsou jediným předělem exteriéru a interiéru.

Lesk a ostrost detailu, působivá geometrie, se objevuje na mnoha místech v celém bytě – v různých podobách, v různých měřítkách, v různém zpracování. Je to fenomén který dominuje a ovlivňuje. Způsob obývání je jasně ovlivněn.

Jedním z mála míst, kde je výraznější fyzický rámec než prostor samotný, je koupelna. Rámec místnosti, mramorové povrchy stěn, je zde na rozdíl od zbytku interiéru výraznější, než jednotlivé kusy nábytku. Bílá se stává signální...

Interiér kombinuje prostory obslužné a obytné. Zatímco prvně jmenované jsou naprosto čisté a funkční, ty druhé se stávají galeriemi vyplněnými příklady osobitého designu. Je to kontrast, je to místo vyžadující osobnosti...